Natěšení nejen prvním opravdu teplým jarním dnem, ale také vidinou zápasů se soupeřem z chvostu tabulky, které jsme chtěli oba vyhrát, jsme se vydali scénickou trasou přes Ramzovské sedlo do města Jeseníku. Minulý víkend ovšem jeseničtí „horalé“ dvakrát výrazně porazili oslabený Lipník, a to pro nás mělo být určitým varováním, že budou na nás namotivováni a nedají svou „kůži“ lacino. Pro připomenutí, před Vánoci jsme se doma rozešli smírně, kdy druhý zápas soupeř otočil v druhém poločase velice bojovným a odhodlaným výkonem.
Zápas jsme odehráli ve velice pěkné nové hale, kde jsme se ale na začátku překvapivě dlouho hledali. První čtvrtina byla z naší strany doslova strašná! Těžko říct, zda měli kluci „svázané nohy“ tíhou očekávaní, že je „musíme“ porazit, ale jejich pohyb byl jak ze „zpomaleného filmu“. O bojovnosti a nasazení se nedá ani mluvit. Naše „silnější“ pětka odcházela z placu se sklopenými hlavami a na tabuli svítilo 19:4 pro domácí :-(. Herní projev a zejména nasazení bylo výrazně pod možnostmi našich kluků. Snad jedině Štěpán David se „činil“ tak, jak jsme u něj zvyklí, a to s námi kvůli fotbalu téměř netrénuje! Předvedená hra a katastrofální výsledek první periody byl pro nás bohužel velkým „vystřízlivěním“.
Potřebovali jsme kluky nějak „probudit“ z letargie. Druhá pětka svou část zvládla o poznání lépe a druhou čtvrtinu vyhrála o 5 bodů. Poločas jsme tedy o „deset“ prohráli.
To, že někdy jsou výkony i v rámci jednoho zápasu jako den a noc, se ukázalo ve třetí čtvrtině. Ne, že by naše první pětka předváděla nějakou exhibici, ale jen zvýšené nasazení a bojovnost způsobily ve výsledku obrat „naruby“. Ti samí hráči proti stejným hráčům soupeře z první „odevzdané“ periody dokázali tentokrát vyhrát o 12 bodů a rázem jsme vstupovali do závěrečné části s těsným vedením my!
Závěr tedy sliboval drama a nervy až do poslední vteřiny. Tento očekávaný vývoj ovšem výrazně poznamenala skutečnost, že v 6 minutě musel po pátém faulu nuceně střídat Vojta Slepička, který jako skvělý obranář měl za úkol bránit nejlepší hráčku soupeře. V ten moment jsme ještě o bod vedli. Ovšem zmíněná hráčka soupeře, která se do té chvíle v poslední čtvrtině neprosadila, dostala více prostoru a čtyřmi koši ze hry ve zbylém čase zařídila vítezství pro domácí.
Zbývala tedy možnost „reparátu“ v druhém zápase. První zápas byl vyrovnaný a vnímali jsme to tak, že nebýt absolutního výpadku na začátku a dohrání v kompletní sestavě, tak bychom jej vyhráli. Nehodlali jsme tedy v žádném případě „skládat zbraně“. Prohodili jsme nasazení pětek, aby si zkusili hrát proti jiným hráčům soupeře a vrhli se do zápasu. Snažili jsme se klukům vštípit do hlav, že tento zápas rozhodne bojovnost a nasazení, protože co se týkalo herních dovedností, byly týmy na podobné úrovni.
Do konce třetí čtvrtiny si vyrovnanější průběh lze jen stěží představit. Výsledek na konci prvních dvou hracích období byl vždy jen o jeden bod a po třetí periodě soupeř vedl o body dva. Skóre se přelévalo několikrát z jedné strany na druhou a odstup jednoho z týmů za tuto hrací dobu byl maximálně o 3 body!
Poslední hrací jednotka ovšem nabídla až „nepříjemně“ podobný průběh jako v prvním zápase. Ve 4. minutě musel po pátém faulu z „placu“ tentokrát Štěpán David a jeho následná absence dovolila soupeři „utéct“ ve skóre a v koncovce zápas opanovat. Na druhou stranu jsme ale prvních 7 minut závěrečné čtvrtiny nezapsali ani jeden bod, a to i ve fázi, kdy byl Štěpán ještě ve hře!
Vzhledem k jasným a optimistickým očekáváním nebyla nálada po prohraných zápasech mezi trenéry i rodiči nejveselejší, ale s časovým odstupem to nemusíme vidět až tak „černě“. Kromě úvodní pasáže a nezvládnutých koncovek to byly zápasy vyrovnané a dle „papírových“ předpokladů.
Pár věcí k zamyšlení by se však našlo, například ty koncovky. Podobně jsme nedotáhli k vítězství ani druhý zápas s Jeseníkem doma. Těžko říct, zda to je pouze nervozitou, která byla očividná v prvních minutách nebo i fyzickou kondicí, případně jejich kombinací. Na druhou stranu ztratit klíčového hráče na poslední minuty sebevědomí spoluhráčům nepřidá. Ale alespoň snaha a nasazení musí být vidět! Zdálo se nám, že se kluci „vzdali“ až příliš brzo. V basketbalové koncovce je někdy možné i „nemožné“, jak jsme byli svědky v minulém domácím zápase s Valmezem.
Také musíme kluky zbytečně moc často „burcovat“, aby okamžitě přepínali po koši nebo ztrátě do těsné osobní obrany, kdy je možné získat míč zpět při soupeřově rozehrávce. To jsou věci, které musí fungovat automaticky. Přestože jsme viděli výsledkově vyrovnané zápasy, lze obecně konstatovat, že soupeř byl bojovnější, atletičtější a disciplinovanější.
Kluci po zápasech alibisticky sváděli vinu na rozhodčí, což je ovšem „střílením do vzduchu“. Je třeba si uvědomit, že pokud bychom byli lepší a soupeře přehrávali, pak jim žádný rozhodčí nepomůže. Tímto směrem bychom měli „budovat“ naše mentální nastavení. „Zkušené oko“ si totiž muselo všimnout, že náš vyšší počet faulů nebyl zapříčiněn chybným posuzováním rozhodčích, ale hlavně způsobem, jak obě mužstva bránila.
Jeseničtí hráči většinou bránili ve správném postoji a byli schopni „kopírovat“ pohyb protihráče tak, aby byli stále mezi ním a košem. Například hráčka s číslem 6 na jesenickém dresu byla téměř učebnicovým příkladem správné „face to face“ obrany. Naši kluci naopak dostupovali své hráče pozdě nebo nedůsledně a dostávali se často do pozice, kdy byli s protihráčem „bok po boku“, protože ho nezvládli „odcouvat“. V těchto pozicích je potom pravděpodobnost faulu daleko vyšší než při správném postavení.
Také se nám v posledních zápasech „rozbila“ kombinační hra, jejíž náznaky jsme chválili například v Prostějově a vracíme se neplánovaně k individuálnímu pojetí. Zejména pro úspěch v „dlouhodobějším“ horizontu musíme začít hrát opět více týmově.
Ať nekončíme jen kriticky … v obou zápasech jsme překonali „padesátku“, což se nám podařilo poprvé a 52 bodů v druhém zápase je vyrovnáním našeho střeleckého maxima.
Střelecky se dařilo Frantovi Sedlačíkovi, který zapsal poprvé „dvojciferný účet“ v obou zápasech. Vojta Slepička si užil toho, že měl ve druhém zápase slabšího obránce a během jedné čtvrtiny zaznamenal 11 bodů. Trošku za očekáváním zůstalo naše „sehrané trio“ v první pětce. Kombinace se jim příliš nedařily, Ondra Štěpán se „rozstřílel“ až ve druhém zápase, kdy se naopak střelecky vůbec neprosadil Kuba Moťka, přestože herně to od něj nebylo špatné. To, že zůstal jeho bodový zápis prázdný, se stalo poprvé v sezóně.
Odborníci ale tvrdí, že v dětských kategoriích jsou herní výkyvy běžné, stejně jako „nečekané“ rychlé individuální výkonnostní posuny jednotlivých hráčů. Tak se tedy nechme překvapit přirozeným vývojem a zkusme tomu jít naproti poctivým tréninkem :-).
Kluci chodí na tréninky rádi, což je základ, ale chtělo by to asi trošku změnit „nastavení“, že si nejdu jen zahrát nebo pobavit se, ale také chtít se něco nového naučit, někam se posunout ať už individuálně jako hráč nebo i společně jako tým …
…a pak se dozajista dostaví i ta radost ze hry, pro kterou přece ten „basket“ hrajeme! :-)
Výsledky zápasů:
BK Jeseník - BK Mohelnice 59:50
Body v zápase: Franta Sedlačík 13b, Tomáš Fuchs 10b, Kuba Moťka 8b, Štěpán David 6b, Ondřej Štěpán a Vojtěch Slepička 4b, David Zendulka a Mirek Strachota 2b, Matyáš Vaněk 1b, Tomáš Nosek, Oskar Vaňák, Jakub Slepička a Dang Toan Phan bez bodu.
BK Jeseník - BK Mohelnice 66:52
Body v zápase: Ondřej Štěpán 13b, Vojtěch Slepička 11b, Franta Sedlačík 10b, Tomáš Fuchs 8b, Tomáš Nosek 4b, Jakub Slepička, Štěpán David a Oskar Vaňák 2b, David Zendulka, Kuba Moťka, Mirek Strachota, Matyáš Vaněk a Dang Toan Phan bez bodu.
Trenéři: Martin Moťka, Zdeněk Slepička
