Na zápas s Valachy jsme se těšili. Přece jenom jsme na jejich palubovce zažili naší první soutěžní výhru, a to se nezapomíná! A jelikož máme pocit, že se naše hra zlepšuje, tak jsme tentokrát cílili na další primát, a to vyhrát obě utkání v jednom dni, což se nám dosud nepodařilo.
Realita ovšem byla jiná. Soupeř přijel s dobré kompaktní sestavě, což bylo jiné než v minulém utkání, kdy dával prostor i hráčům z „lavičky“ a nám chyběl Štěpán David, který naší hře ve Valmezu hodně pomohl.
Přesto jsme byli překvapeni, že nám začátek utkání výrazně utekl. Na konci prvního hracího období se skóre zastavilo na nelichotivých 2:19. Valaši nás tentokrát určitě nepodcenili! Herně to až tak zle nevypadalo, ale balon se našim klukům „ne a ne vejít do obroučky“.
Jak se nevedlo první pětce, to se podařilo napravit naší pětce druhé, která do poločasu hrozivou ztrátu stáhla na rozdíl pouze jediného koše! Druhý poločas se vyvíjel obdobě s tím rozdílem, že druhá pětka sice svou čtvrtinu vyhrála, ale ne už takovým rozdílem, takže utkání skončilo výhrou hostů o 13 bodů.
Stojí určitě za zmínku, že se střelecky dařilo Kubovi Moťkovi, který se zastavil na 19 bodech, což je rekordní individuální zápis našeho hráče v soutěžním utkání. Zmiňuji to už nyní, protože tento rekord dlouho nevydržel, ale nepředbíhejme …
Co vymyslet na druhý zápas? Celkově byl průběh celkem vyrovnaný, ale jak překlopit výsledek na naši stranu? Nasadili jsme naše pětky obráceně, což děláme obvykle a k tomu jsme ještě zkusili přehodit mezi pětkami naše rozehrávače. A taky se trošku namotivovat!
První poločas i přes výměnu pětek dopadl velice podobně. První pětka dala zase jen jeden koš, ale trošku méně obdržela, a druhá pětka ztrátu snížila na rozdíl 3 bodů v půli. Odehrála se ale sice divácky „zajímavá“, ale „obsahově“ nevhodná „etuda“ jednoho z hostujících trenérů. Ten byl za své nevhodné poznámky směrem k rozhodčím nejprve napomínán a při opakovaném nesportovním chování dokonce vykázán z tělocvičny. Vzápětí ho musel následovat i jeden z hostujících diváků. Hra se díky tomu rozkouskovala a utkání trošku protáhlo. Je vhodné v tomto ohledu pochválit naše domácí trenéry, kteří se zdá se poučili a své „výlevy emocí“ si vyměňovali tentokrát jen mezi sebou :-). Směrem k arbitrům je nijak „neventilovali“ a působili až stoicky klidně!
Dokážeme utkání ještě otočit? Důležité bylo i uhrát ve třetí čtvrtině „hratelnou“ ztrátu proti lepší soupeřově pětce. To se jakžtakž povedlo, když jsme tuto herní část prohráli „jen“ o 10 bodů, zejména díky bojovnému výkonu v obraně.
Do poslední „osmiminutovky“ jsme tedy nastupovali s nelehkým úkolem smazat 13 bodovou ztrátu, což se ale jevilo jako „mission impossible“. Do hlav jsme si ale naopak vtloukali, že nic není nemožné, že míč je „kulatý“, že zázraky se dějí a podobná motivační hesla, kterými „rozdmýchává“ poslední naději každý „tonoucí, který se chce stébla chytit“.
Takže velký nádech a … hlavně začít zostra a snížit soupeřův náskok tak, aby se sám začal strachovat o výsledek! Už v prvním poločase to začalo zase jednou „lepit“ Tomovi Fuchsovi, tak snad se dostane do své „zóny“, a bude to tam sázet zblízka, z dálky, odevšad …
První koš posledního dějství dáváme my, druhý taky! … I když … co to bylo? To se vidí jen zřídka, ale stává se to. Valaši rozehrávají u svého koše přihrávkou na nejbližší hráčku, která ovšem reaguje „instinktivně“ a zřejmě s pocitem, že je pod košem výjimečně nebráněná, zvedá ruce k údivu celé haly ke střele a neomylně míč o desku pošle skrz obroučku vlastního koše. I když je nám jí trošku líto, každý bod bereme! „Darovanému koši na střelce nehleď“ :-) Naši trenéři si mezi sebou s úsměvem prohodí, že tenhle koš bude určitě ten rozdílový v náš prospěch, ale upřímně, berou to v tenhle moment jen jako „vroucí přání“.
Už tedy jen jednociferných 9 bodů! … soupeř kontruje jedním proměněným trestným hodem … zase dvouciferný náskok zpět :-( … „three point play“ na naší straně … „sedm“, to už je „nadohled“ … Valaši na to reagují košem ze hry … půlka čtvrtiny pryč, čas se krátí a ztráta 9 bodů se zdá obrovská.
Ale nepolevujeme, jdeme do toho „po hlavě“ … soupeři nezbývá než faulovat … a to třikrát po sobě … ale z 6 trestných hodů trefujeme pouze jeden … o 8 … ale vzápětí koš ze hry! … teď jsme museli zastavit soupeře faulem, ale ten ani jednu „šestku“ nedává … uff … Franta Sedlačík se prosadil po útočném doskoku … už jenom o dva koše!
Nervy drásající koncovka je tu! Ale pro koho bude vítězná? Hala bouří, „lavička“ na nohou, tepovka trenérů v kadenci kulometu … a kdo je v herním „transu“? Tom Fuchs. Už teď je to „jeho“ zápas, v zápise u jeho čísla 12 připsáno doposud 16 bodů. Ale on ještě nemá dost! Jak by ne, vždyť přece „Mohelka“ potřebuje vyhrát!
Zbylé minuty by se daly nazvat „One man show Toma Fuchse“, no posuďte sami …
To on snižuje košem ze střední vzdálenosti na rozdíl 2 bodů. Vzápětí se dere do zakončení znovu, ale je faulován hráčem soupeře č. 8. Ten je v té chvíli jedním ze dvou nejlepších hráčů soupeře na palubovce, ale jelikož je to jeho 5 faul v zápase, musí z „placu“. Tom navíc obě „šestky“ proměňuje!
Plichta 40:40 … zbývá něco málo přes minutu, atmosféra houstne, kyslíku se nedostává. Soupeř má míč a na levé straně se uvolňuje jeho hráč a od půlky hřiště má volnou „dálnici“ až k našemu koši. Nééé, to nééé … naši trenéři obrací oči „v sloup“ … když tu si všimnou že z druhé strany hřiště peláší … asi uhádnete kdo … mohelnická „dvanáctka“, která ho stihne doběhnout a zabrání mu vystřelit! Tady musím poznamenat, že všichni víme, že Tom, když se mu „chce“, tak je ve hře „dopředu“ šikovný, ale do obrany ho musíte většinou „tahat lanem“. Toho, že se takhle „vrátil“, když to i ostatní „vypustili“, si snad osobně cením ještě víc než jeho střelecké galashow …
Ale zpátky na palubovku. Valaši mají po faulu 2 trestné hody, jde do tuhého. Jelikož z průběhu zápasu víme, že jejich exekutor není zrovna „střelec“, doufáme, že nedá … a … opravdu nedá. Teď máme útok my. Míč se dostane opět k Tomovi a ten si nachází cestu středem ke koši … jde do dvojtaktu a co ho to napadá? … při výskoku dělá „půlobrat“ a zakončuje ležérně „zády ke koši“ jako někde na plácku „za barákem“, když si zkouší nové fintičky. To je vrchol! Poprvé v zápase vedeme a už to nechceme pustit … Valaši jsou pochopitelně psychicky dole a ztrácí míč. Vyhazujeme z autu a už se nehrneme pod koš, ale posledních 15 sekund držíme míč „zkušeně“ vně perimetru … domácí lavička a fans hlasitě odpočítávají poslední vteřiny …
Zase jednou se „neuvěřitelné stalo skutkem“ …
PS: Mise „Dvě výhry v jeden den“ se tímto odročuje o 3 týdny do Jeseníku! :-)
Výsledky zápasů:
BK Mohelnice – Basket Valmez 42:55
Body v zápase: Jakub Moťka 19b, Ondra Štěpán 11b, Vojta Kunert 4b, Tomáš Fuchs, Vojtěch Slepička a Kuba Valášek po 2b, Franta Sedlačík a Tomáš Nosek 1b, Oskar Vaňák, Mirek Strachota, Jakub Slepička, David Zendulka, Phan Dang Toan a Rudolf Delie bez bodu.
BK Mohelnice – Basket Valmez 42:40
Body v zápase: Tomáš Fuchs 24b, Jakub Moťka a Ondra Štěpán 5b, Franta Sedlačík 4b, Vojtěch Slepička a Oskar Vaňák po 2b, Kuba Valášek, Tomáš Nosek, Mirek Strachota, Vojta Kunert, Jakub Slepička, David Zendulka, Phan Dang Toan a Rudolf Delie bez bodu.
Trenéři: Martin Moťka, Zdeněk Slepička
