V sobotu 13. května se naši svěřenci na domácí palubovce utkali v posledním utkání sezóny s BCM Olomouc. Tento tým, sice v sestavě bez výraznějších individualit, ale prezentující se disciplinovanou, bojovnou hrou, důslednou obranou a rychlým přechodem do útoku. Tedy přesně těmi atributy, které požadujeme i po našich borcích.
Velkým úspěchem již před samotným zápasem bylo to, že se podařilo poskládat dostatečný počet dětí, aby se zápas vůbec odehrál. Ze sestavy nám kvůli nemoci anebo rodinným událostem chyběla téměř polovina borců, další tři přišli na zápas po nemoci, schopni odehrát jen pár minut. Holky nám naštěstí vypomohly dvěma bojovnicemi Ráchel Kaplovou a Lindou Nejezchlebovou.
Asi je štěstí, že článek píšu s časovým odstupem od zápasů, takže na nich zkusím najít jen pozitiva.
1. Výkon holek byl pro naše plejery snad inspirací do dalších zápasů a tréninků. Holky jezdily po palubovce jak motorové myši a bez respektu k větším soupeřům hrály svou hru. Třeba v druhém zápase, když maličká Linda v souboji o volný míč zajela do nejmíň o 20 kilo těžšího borce a ten se s bolestí a slzami v očích svíjel na zemi, tak jsem nesportovně zařval pochvalné „Super Lindo“. To je totiž to, co mi chybí u většiny kluků. Touha porvat se o balon a výsledek bez toho, proti jakému soupeři nebo hráči zrovna hraji, jaký je aktuální výsledek, jestli to bude bolet atd.. Stejně jako holky ale za bojovnost a snahu musím vyzdvihnout výkony Vojty Kunerta, který byl sice po nemoci, ale na hřišti evidentně nechal všechno. Hezkou hrou se prezentoval i Kuba Valášek a v některých fázích zápasu se přidali i další kluci.
2. Maty Vaněk si dal první zápasový koš a také odvedl své maximum. Gratulujeme, jen tak dál.
3. Dalším pozitivem je, že jsme soupeře nenechali odhalit naše silné stránky a v příštím zápase by nás mohl podcenit.
4. Některé dresy nemusíme po zápase prát, nejsou propocené, hezky voní od aviváže a jsou připravené na příště.
5. Perfektní výkon rozhodčích. Ti pískali velice citlivě a poté, co jsme je na začátku přesvědčili, že jsme úplní nazdárci, tak nám odpustili třeba čtyři kroky u dvojtaktu.
6. Od teď se můžeme už jen zlepšovat.
7. Nakonec to nejdůležitější. Hlavně, že si kluci zápas užili. Trošku jsem jim to sice kazil, když jsem jednoho poslal z lavičky do šatny, poté, co jsem viděl, jak tam při zápase půlku mužstva krmí chipsy, ale kluci si to pak hezky vynahradili po zápase v šatně s Colou, kterou tam i pro nás nechali na podlaze.
Výsledek utkání a kolik kdo dal bodů, nyní psát nebudu, to po takovém zápase není vůbec důležité. No, příště bude líp, pořád tomu věřím.
Trenér Martin Moťka.
