Tak trochu jsme čekali, že zápas ve ValMezu nebude asi ten, kdy se nám konečně podaří skolit některého z adeptů na titul, ale tohle byl celkem vylágoš. Kvůli početné absenci jsme navíc už v týdnu řešili, jestli se k zápasu vůbec sejdeme, ale nakonec nás spasili naši young gunners Honzik Zapletal s Robinem Petřivalským a my nastupovali v počtu, kdy si můžeme dovolit i střídání.
Před zápasem se pak někteří naši playeři na kuráž posilnili energy nakopávačem Thorem v domnění, že jim to nahradí léta dřiny na tréninku a s pocitem nepřemožitelnosti jsme stanuli proti vyzyvateli. Ale nebyli jsme jediní, kdo tahal trumfy. Valmez nás po příjezdu nechal před zamknutou halou trochu vymrznout a do zápasu pak povolal svého arci hegemona Janíka. Nebylo to prvně, kdy jsme proti sobě stanuli a i naše scoutingové oddělení v čele s vševidoucím Heimdallem stále marně zjišťuje, ve které galaxii se tento vazbič zhmotnil a hlavně, proč ho ValMez povolává právě na nás, protože mezi jeho stálé hráče úplně nepatří. Vše tak směřovalo k intergalaktické řežbě, kdy si to my posilnění Thorem s valmezáckým lamželezem rozdáme na férovku. Už ale jen začátek zápasu, kdy jsme po necelých třech minutách tekli 15:2, zvěstoval naši zkázu, my však nadále věřili na probuzení Thorovi energie v nás, která nám pomůže zápas zvrátit. Nutno si ale upřímně přiznat, že bájný Mjolnir, který by nás obdařil mimořádnými schopnostmi, jsme přivolat prostě nedokázali a zůstaly nám jen naše pozemské dovednosti. Ať jsme v průběhu zápasu pod košem máchali rukama sebevíc, žádné kladivo nepřiletělo a my byli jako nehodni jeho síly odmítnuti. Tak to holt asi dopadá, když se až moc dovoláváme vyšší pomoci. Domácí Janík nám zatím našupal přes 30 bodů a celkem to i vypadlo, že se ani moc nesnaží.
I pro tyto neblahé průběhy zápasu však máme nachystaný rezervní plán, abychom nakonec odjížděli se vztyčenými hlavami….nedostat kilo a dát aspoň 50 bodů. Těžko popsat vyjevené pohledy soupeře a domácích fans, když po závěrečné siréně svítilo na tabuli skóre 96:55 a my skoro slavili. Rezervní plán splněn na 100% a to si zasluhovalo odměnu. Vedeni týmovým guru gastronomem McKoppikem jsme po cestě zpět zastavili v jeho oblíbené michelinské restauraci a pokud na někoho šly po nevydařeném zápase chmury, tak je tu prostě utopil v tucích a slazených limčách. Ano, takhle se my vypořádáváme s nezdary. Teda až na našeho zen-mistra Romana, kterému jsou tyto přízemní světské slasti cizí, a raději se nerušeně oddával meditaci, což je z týmového fota patrné. Trochu to začíná zavánět jeho přechodem k pránistům, kteří také ke svému životu žádné jídlo nepotřebují a veškerou energii nasávají ze svého okolí. My jeho rozhodnutí nejíst samozřejmě tolerujeme, ale fakt, že při odchodu z restaurace vypadal z nás všech nejsytější, napovídá, že nám sprostě všechny naše burgery a hranolky vyčuchal a to mu jen tak nezapomeneme.
Pro naše fans ještě info, že kvůli početným omluvenkám jsme nadcházející zápas se Zlínem, který se měl odehrát 23. ledna, přesunuli na 6. února. O svou dávku basketu tedy nepřijdete, ale s požitkem z našeho pohoštění buďte příště ostražití, protože.….pránisté.
ValMez - Mohelnice 96:55 (35:15; 57:26; 82:42)
Body: Zapletal 17, Kopp 11, Oliva 11, Drlík 8, Petřivalský 3, Hauser 3, Ambrož 2.
Šestky 24/12: Petřivalský 8/3, Drlík 5/2, Zapletal 4/3, Hauser 4/3, Oliva 3/1,
Trojky 5: Zapletal 2, Oliva 2, Kopp 1.
Sííí ya pod bezednými koši
