Konečně je to tady, první zápas! Všichni po prázdninovém individuálním drilu natěšení vlítnout na kohokoliv, kdo se v tělocvičně jen ukáže. No všichni, soupisku postihl na poslední chvíli jakýsi průjem a z natěšených 17 playerů jsme byli na place rádi za 7 statečných.
Impulsem do nové sezóny byl návrat trenéra bývalých BaStards, Edy. S ním se do tréninků vrátilo i trénování, kdy už po tělocvičně jen tak všichni nepobíháme za jedním balónem a dovolujeme si tomu říkat basket. Vrátily se střelecké soutěže, běhání, nájezdy, kliky! Dalším comebackem z doby BaStards je na domácích zápasech otevření baru, bez kterého fanoušky na zápas prostě v Mohelnici nedostanete.
Občerstvení zatím probíhá ve stylu "lesního baru"...vezmi si cokoliv tu najdeš a přispěj do kasičky. Ale o angažování profi obsluhy se prý jedná. Dalším přínosem do sezóny je pokračování ve spolupráci s týmovým psychologem Hvězdičem, který se se svým mottem "silnější pes mr.á" u týmu angažoval už během působení Mohelnice ve 2. lize. Navíc svým mentorstvím vede nejen hráče, ale i některé fans, pro které jsou jeho kurzy opravdu intenzivní.
A top na závěr. Celý zápas bedlivě sledoval náš bývalý player Jarda Mikulda. Tenhle borec s víc jak 30 basketbalovými sezónami na pozápasové tiskovce u Pechů prohlásil něco ve stylu "jestli tomuhle říkáte běhání a basket, tak to můžu z fleku nastoupit". A je to tu, Jarda se vrací do týmu! No, když sečteme celkové dění v týmu a úspěchy dřívějších BaStards, nabízí se čarodějná slova pana Ollivandera z Příčné ulice...."Myslím, že od vás musíme očekávat velké věci".
....jo, a zápas jsme prohráli. Celý tým zaslouží velkou pochvalu za bojovnost, kdy jsme nejen ke konci zápasu už tahali nohy a Prostějov přesto potrápili. Sportovně musíme přiznat, že rychlost, střelba, výška, váha, to bylo vše na straně Prostějova. Nám zůstala převaha jen ve věkovém průměru, na které návratem Mikuldy získáme ještě víc. To už nebude převaha, ale totální dominance. Někteří si určitě pamatují před lety zápas na UP Olomouc, kdy měla základní pětka v součtu 199 let a Mikuldu s Marťou Čankem soupeři při nástupu zdravili "Dobrý den". Prostějovu lze k dobru ještě přičíst, že už před poločasem nám prokoukl taktiku, kdy naši pivoti střílí trojky a pod košem se pere vlčák Šimon.
K průběhu snad jen dvě taktické připomínky. První padá na hlavu Borise, který Prostějovu odsouhlasil zrušení třeba i minutové poločasové pauzy, takže si někteří naši borci nestihli v poločase ani sednout na lavku a šli hned zpátky. Holt fyzička! A druhá jde za celým týmem. Pokud chceme porazit papírově silnějšího soupeře, tak na něj nemůžeme od začátku vletět a vést ještě v půlce 3. čtvrtiny o 12 bodů. To takhle zkušený tým jako je Prostějov prokoukne a skóre otočí. Příště si tyhle žolíky musíme schovat na konec, kdy už na otočku nezbyde soupeři čas.
A na závěr ještě velké poděkování fanouškům. Asi kvůli lepší akustice se tábor rozdělil a chorály z balkónu se mísily s protilehlou lodžií, což se nám hráčům krásně uprostřed potkávalo. Jo jo, v kotli to už začíná probublávat a těšíme se na řádění v příštím domácím zápase. 29. 9. v 19:30 proti vojákům z Dukly.
Body v zápase: Friedl 25, Hauser 15, Ambrož 12, Drlík 6, Olbert 6, Vlk 4, Teltscher 2.
Šestky celkem (4/5; 80 %): Friedl 4/4, Ambrož 0/1.
Trojky (celkem 8): Friedl 3, Hauser 3, Ambrož 2.
Síí ya pod bezednými koši!
Za tým Honza Macháček (trenér, kapitán, funkcionář, srdcař...)
