V sobotu 30. 11. jsme se opět ukázali v basketbalovém chrámu na Mlýnské našim fanouškům - přijel Zlín. Pro trenéra není nic horšího, než když se mu v pátek "rozpadne" tým.
Přibyly omluvenky a já už měl tušení, i v návaznosti na předchozí výsledky Zlína, že to bude těžké, a bylo. Zlín nás předčil ve všech parametrech a dle mého i v kompletní sestavě by nešlo vyhrát, o tolik byly lepší. Vše měli nacvičené - přechod do útoku, brejky, přesnost a rychlost přihrávek, bojovnost, zakončení, výhozy z autu.
Nenajdu basketbalový parametr, ve kterém bychom byly lepší. Ale tak to prostě někdy je. Narazily jsme na o dost lepší tým, než jsme teď my. Abych byl v něčem pozitivní, tak je to v oblasti začlenění hráčů z přípravky do týmu.
Tonda, Vojta, Tomášek,... tito hráči se na hřišti neztratili. Za mě zejména Tonda Osička se ukázal jako pravý bojovník, který má neskutečné zrychlení a hlad po míči. Klobouk dolů za předvedený výkon, že to byl pro něj první zápas po 2 měsících tréninků.
Pro nás tedy nová zkušenost v sezóně - první prohra - a to je také potřeba. Hráči i tak bojovali, běhali a nevzdávali se, za to jsem rád. Pro nás trenéry byl zápas ukázkou, kde bychom mohli a chtěli být zhruba za rok.
Uvidíme, co se povede vše natrénovat. Za mě super motivace se zase posunout a příště se jim více vyrovnat v dané výkonosti.
Váš gauč
