Dne 25. 1. 2026 jsme vyrazili do Zlína, kde se odehrála dohrávka odloženého zápasu z prosince. Týden před utkáním se začala sypat sestava a představa, že pojedeme v pár hráčích, mě užírala. Naštěstí se děti daly dohromady a my mohli vyrazit v početně dostatečné sestavě.
Zlín má nádhernou basketbalovou halu se vším, co potřebujeme – výborný povrch tělocvičny (rozuměj neklouzavý), velkou šatnu, restauraci a kvalitní zázemí, kterého si děti hned všimly. Zápas tím dostal další náboj – takhle to máme rádi. Po bojovné poradě v šatně jsme vyběhli k zápasu odhodlaní se o výsledek poprat a případně udržet šňůru vítězství, kterou v současné sezóně máme.
První minuty ukázaly, že to bude boj. Kvalita některých hráčů Zlína byla veliká a my jsme se museli trošku „zamazat“ – tím myslím nebát se kontaktu a bojovat o každý míč. A to hráči beze zbytku naplnili. Mohl jsem si pak dovolit i širší rotaci v týmu a potěšilo mě, že i když nastoupili hráči, kteří nemají takovou basketbalovou kvalitu, dokázali se s průběhem zápasu vyrovnat a pomoct týmu udržet výsledek.
Nejvíce jsem byl nadšený z naší obrany, na které nám hodně záleží. Zlín neměl mnoho jednoduchých košů a my jsme jim to velmi ztížili. A to by měla být naše identita. Nemáme takové možnosti jako například Zlín, který si může vybírat hráče na zápas. My hrajeme se všemi z týmu a tomu musíme přizpůsobit strategii naší hry.
Mně, jako trenérovi i otci naší hráčky Beátky, se leskly oči, když jsem viděl její obranu a zarputilost pro tým. Další hráčka, dcera trenéra Ivoše – Julinka – ukázala všechny aspekty naší hry v kompletním balíčku: nepříjemnou obranu, variabilní útok a nekompromisní zakončení. A v neposlední řadě hráč z trenérské rodiny, Adrian, nás vedl jako správný kapitán po celý zápas k vítězství, i když to měl velmi těžké, protože ho bránili nejlepší hráči Zlína.
Ale byl tam jeden hráč, který nám zápas vlastně udělal. Byl to Tonda Osička, jehož rychlost a zaujetí byly znát po celém hřišti. V obraně byl neskutečný a v útoku doslova zabijácký – vždy využil naučeného dvojtaktu a proměňoval koš za košem.
Klobouk dolů před naším výkonem. Byla to dřina a konečně jsem neviděl takové výpadky ve hře, jaké jsme měli v posledních zápasech. Byl to komplexní, kvalitní výkon v dané kategorii a mám z něj velkou radost.
A výsledek? Další dva vítězné korálky na naší cestě sezónou – stále neporaženi.
Ještě jednou děkuji všem rodičům za to, že dali děti dohromady na zápas, a dětem za jejich energii a předvedený basketbal. Tohle byla řádná reprezentace našeho klubu v soutěži.
Váš spokojený gauč
