Dne 22. 2. 2026 (magické datum) jsme vyrazili k našemu oblíbenému soupeři do Lipníku. Oblíbenému proto, že jsme s ním v naší krátké historii ještě neprohráli. Tým byl až na dlouhodobé marody v plné síle, takže nebyly obavy o výsledek. Hned na začátku ale musím odhalit pravdu – poprvé jsme prohráli. A to zaslouženě.
Soupeř měl dva velmi dobré hráče, kteří nastupovali společně, a nám se je nedařilo zastavit. Obrana nefungovala jako v předchozích zápasech a útok byl podle mě tragický. Velmi málo přihrávek na volné hráče, příliš mnoho driblingu a zakončení bez potřebné kvality. Soupeř držel své dva lídry na palubovce co nejdéle a my jsme se v dané rotaci už nedokázali vrátit zpět do zápasu. Poslední čtvrtina pak byla tragédie po všech směrech. Místo abychom stahovali náskok, nedokázali jsme skórovat a soupeř své vedení dál navyšoval.
Takové zápasy ale někdy přijdou. Výhodou dvojzápasu je, že můžete okamžitě reagovat. Proházel jsem sestavu, znovu jsme probrali taktické nastavení, zejména výpomoc v obraně na zmíněné hráče z Lipníku, kteří nám dělali problémy, a náš basketbal hned vypadal o poznání lépe. Lipník při své krátké rotaci postupně „utavil“ své hvězdy a my jsme si v klidu dokráčeli pro zasloužené vítězství.
Z tohoto dvojzápasu bych rád zmínil dva hráče – Pavla Zapletala, který se rval o výsledek a pomohl nám důležitými koši, a Beátku Teltscherovou, která zažila velmi povedený střelecký den. Její výška se začíná výrazně projevovat, ale bez správného postavení a bojovnosti by to nešlo. Všichni víme, že pod košem to bolí nejvíc. Klobouk dolů před jejich výkony.
První kaňka na letošní sezoně je tedy za námi a věřím, že to bude správný impuls do další práce. Hráči si znovu uvědomili, že bez správného nastavení hlavy i přístupu to nemusí dopadnout dobře.
Váš Gauč
